Začalo to hezky jako vždycky: všichni skoro na čas přijeli na hlavní nádraží, vyfasovali od Míši jídlo a šlo se na perón. Vlak jsme úspěšně odchytili, cesta probíhala nerušeně, a ani jsme se nenadáli, a už jsme z cílové zastávky mávali vlaku, který mizel v dáli. A šlo se. Ach, kolik jenom těch otázek na to, kolik ještě musíme ujít, bylo jen na prvním kilometru cesty? ... a jak to bylo dál? Můžete si přečíst v kronice.
🥾🏕⛺️ 🌄🎆🥾🌦🌲🪵🍀 🌞🌛🌈🥾